Eklektismus vznikl v helénské době v Římě, kde se střetávaly různé kulturní, filosofické a náboženské proudy. Eklektik je člověk bez vlastního názoru a invence, vybírá si, co se mu hodí a z toho skládá vlastní stanovisko. Slovo eklektický má většinou pejorativní význam a to nejenom ve filosofii, ale také částečně v literatuře a umění. Mezi eklektické proudy patřil gnosticismus, který zavinil roztržku na koncilu v Niceji v roce 325 a z něhož vzešel manicheismus a sekta albigenských, teosofické hnutí založení ruskou kněžnou Blavatskou, která o sobě prohlašovala, že má nadpřirozené vlastnosti a kromě jiného hlásala velmi tvrdý rasismus, částečně můžeme mezi proudy eklektismu zařadit i postmodernu a hnutí New Age.
Encyklopedická definice eklektismu říká, že jde o spojování různých názorů a hledisek, které nemohou být spojeny bez logických rozporů. V politice vede k bezzásadovosti, neschopnosti rozhodovat a k povrchnosti. Už končím s historickým popisem a encyklopedickými údaji. Uvažuji, co to bude znamenat pro evropskou politiku, když předsednická země si bude vybírat z názorů a nápadů jednotlivých členů ES a z nich bude tvořit jakési stanovisko. Bude si vybírat jenom to, co mu líbí a hodí do krámu, to ostatní zavrhne. Potom přijde předsednictví Švédska, bude pokračovat v eklektickém duchu, vybere zase něco jiného co mu líbí a tak to bude pokračovat dál a dál. To není tvorba společné politiky, to není cesta k integraci jednotlivých zemí, v tom není společná budoucnost a naděje na rozvoj Evropy. A nebo si premiér představuje, že si budeme vybírat jenom některá témata k řešení a ta nepříjemná odložíme. Mezi ty odložené by určitě patřilo vyjednávání o Gaze a gasu. K lidskému životu patří radost i bolest, úspěch i zklamání. K životu předsednické země patří témata, která chceme společně projednat, na kterých chceme kooperovat a u kterých chceme nalézat řešení, která nejsou nejhezčí a nejpohodlnější, ale která jsou pravdivá a spravedlivá pro všechny členy. K půlročnímu předsedávání patří i události, které jsou velmi nepříjemné, na jejichž řešení se musíme aktivně podílet, i když třeba ztratíme mnohé výhody a body.
Eklektičností nic pozitivního nevybudujeme, nepřidáme EU žádnou hodnotu a zůstaneme jenom v paměti jako eklektici. Možná to ani česká vláda tak hluboce nedomyslela, jenom podlehla svodům prosadit k našemu logu to písmeno „e". Nechť si příště vybere jinou bukvu.
