Mám také sen. Sen o lepší politické kultuře, sen o tom, že vítězství není v převálcování toho druhého za každou cenu, ale v nalezení nejoptimálnějšího řešení, sen o sebeúctě každého z nás a o úctě k tomu druhému, sen o férovosti a umění prohrávat, a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Někdy se nám sny přibližují, někdy zase vzdalují a jsou překrývány hořkostí a zmarem.
Mám také malé sny, mezi ně patří i zvolení nového, nikoliv staronového prezidenta za důstojných podmínek a v důstojném prostředí. Zatím se však z prostředí Španělského sálu šíří intriky, pokusy o uplácení, vyhrožování bručením, nikoliv v pěveckém sboru, ale v nápravném zařízení, jedna aféra je překrývána druhou, vytahují se staré svazky StB, volitelé kolabují a hledají způsob, jak se vymanit z mlýnských kamenů. Do toho všeho ještě proniká vulgární výrazivo premiéra a ministra vnitra.
Je dobře míti sny?
M. L. King na tuto otázku odpověděl slavnou větou : „Sen se ani nemusí naplnit, ale v každém případě je dobře, abys měl přání, které chceš, aby se splnilo. Je dobře, aby zůstalo ve tvém srdci."
Dovolím si dodat, že je nutné míti tento sen, jinak budeme také posílat ostatní někam a vytírat si s nimi zadnici, nabízet úplatky a šířit strach. Věřím, že od našeho snu není ke skutečnosti daleko.
