Zásah Vojenské policie v České televizi připomíná praxi StB

Zásah Vojenské policie v České televizi byl nejenom pro zaměstnance veřejnoprávní televize, ale také pro naši společnost přímo šokující. O co vlastně v této kauze jde? Vojenská policie chtěla vydat a získat dokument, na jehož základě byl v roce 2007 odvolán z pozice ředitele Vojenského zpravodajství generál Miroslav Krejčík. Tento dokument vytvořili podřízení gen. Krejčíka a obsahuje výčet „hříchů“, kterých se měl pan Krejčík dopustit.

Tehdejší ministryně obrany Vlasta Parkanová vzala bez jakéhokoliv prošetření obsah dokumentu za nezpochybnitelnou pravdu a gen. Krejčíka odvolala z funkce, resp. navrhla vládě jeho odvolání, které současně spojila se svým setrváním ve vládě. Gen. Krejčík, nyní již ve výslužbě, na nedávném jednání Výboru pro obranu a bezpečnost bod po bodu vyvracel jednotlivá obvinění a objektivně vzato přesvědčil většinu poslanců o své nevině a spiknutí, které se proti němu vytvořilo. Ministr obrany Alexandr Vondra slíbil, že celou věc nechá prošetřit a vyvodí z toho patřičné důsledky. Nutno dodat, že výše zmíněný dokument, který byl vtipně přirovnán k servilnímu „dopisu pragováků“ z roku 1969, byl již částečně zveřejněn v týdeníku Euro, má několik kopií a z toho důvodu byl odtajněn. Tedy nepodléhá zákonu o ochraně utajovaných informací. Doufám, že státní zástupce, který nařídil tento úkon, je si tohoto faktu vědom.

Je zde však daleko závažnější otázka. Proč ministerstvo obrany zahajuje šetření ve věci pamfletu na gen. Krejčíka tím, že hledá cestu, kterou tento dokument opustil archív Vojenského zpravodajství? Navíc jsem přesvědčen, že originál zůstal na obraně, unikla pouze kopie. Místo, aby byla prošetřena jednotlivá obvinění a proces odvolání gen. Krejčíka, je šetřeno, kdo tento dokument vynesl a jak se dostal do médií. Není šetřen obsah, ale forma. To je velmi málo. Nebo je to signifikace toho, že některým složkám na ministerstvu vadí, že se dokument dostal ven, nemají čisté svědomí a chtějí potrestat toho, kdo to vynesl, nikoliv toho, kdo to napsal a zničil kariéru jednoho nadějného velícího důstojníka. Asi by bylo lepší, kdyby špína zůstala ukryta v archívech a nikdo se již nedozvěděl, jak to vlastně bylo.

Nabízí se ještě jedna spekulativní otázka. Zda tato kauza není jenom příležitostí dostat se blíže k tomu, co má redaktor Karel Rožánek ještě v zásobě na dění v ministerstvu obrany, neboť taková prohlídka jeho kanceláře je vynikající příležitostí dostat se k dalším písemnostem, nahrávkám a rozdělaným dokumentům. Připomíná mi to praxi StB, která mi také dělala domovní prohlídku a žádala vydání nějaké nesmyslné věci, kterou jsem mít nemohl, takže jsem ji nemohl ani vydat a při následné prohlídce mi zabavili tolik věcí, knih, osobních poznámek, dopisů a kazet, že to odvážela dodávka. Jestliže se prokáže, že byly zabaveny materiály, které nesouvisí s danou kauzou, je proti tomu Kalouskova mystifikace médií jenom lehkým vánkem a tento vichr musí otřást celou vládou. Nebo je to další znak demonstrace síly vůči médiím. Každopádně budeme žádat vysvětlení a především odpovědnost. Zvykat si na tyto postupy již nechci.