Diskuze kolem ústavního zákona, kterým parlament stanovil konec působení své současné dolní komory a chtěl tak ukončit trápení politické scény, má mnoho podob a ještě více různých názorů a právních výkladů. To se samozřejmě projevilo i v jednání Ústavního soudu, nejvyšší to soudní instanci. Nebudu se pouštět do právních rozborů a odpovědí na otázky, zda může Ústavní soud rozhodovat o ústavním zákonu, zda je jednorázový a zcela určitě účelový zákon správný a možný, zda je to veřejný zájem a co to je veřejný zájem. Chci se zamyslet nad tím, k čemu máme Ústavu a co by měl každý její zákon splňovat.
Především Ústava není a nemůže být nějakou závorou či zdí, nesmí mít charakter zákazů a omezení. Ústava se svojí Listinou základních lidských práv dotýká každého jedince, dává mu jistotu důstojného života a současně řeší společenské poměry, aby dala do souladu demokratické principy řízení státu a svobodný život jednotlivce. Vyjádřit slovy soulad všech zásadních principů je velmi těžké, proto se často užívá termín „duch Ústavy", čímž se chce vyjádřit nedokonalost slovních vyjádření, které nemohou vždy přesně vystihnout chtěnou myšlenku.
V závěrečné části starozákonní knihy Deuteronomia je nádherný verš, týkající se smlouvy s Hospodinem, tedy základního zákona:
„Neboť přikázání toto, které přikazuji tobě dnes,
není skryté před tebou, aniž jest vzdálené od tebe.
Ale je velmi blízko v ústech tvých a v srdci tvém,
abys podle něho mohl činiti.
Hle, předložil jsem tobě život a dobré, smrt i zlé....
Vyvol tedy život ...."
Nechci vedle sebe stavět starozákonní smlouvu a naši Ústavu, dovolím si však vyslovit myšlenku, že i naše základní zákony jsou cestou k životu, nabídkou k dobrému soužití občanů tohoto státu a návodem, jak tento stát dobře a spravedlivě spravovat. Duchem Ústavy určitě není a nemůže být striktní dodržování slov a slůvek, ale nabídka toho, co je pravdivé a vede k lepšímu životu. Prodlužování politické nejistoty, napětí ve společnosti a její polarizace určitě k lepšímu životu nevede. Obávám se, že zdi Ústavního soudu jsou příliš tlusté a okna zavřená, takže duch Ústavy s těžko dostává dovnitř. Snad zavane někde jinde, nebo jindy.
